Od výuky tělocviku a trenérství se přesunul k prachu dílny a vůni starých trámů. Jakub Frkal, který tvoří v Palkovicích pod značkou Mr. Polička, našel nový životní směr v ruční práci se dřevem. Namísto sériové výroby z klasických fošen vdechuje nový život sto let starým trámům ze stodol a roubenek. V rozhovoru pro Diář podnikatele vypráví o tom, jaké to je opustit jistotu školství a jak náročné je dostat na místo třistakilový stůl ze zachráněného kmenu.
Jak se vystudovaný učitel a trenér dostane k práci se dřevem a ručnímu řemeslu?
Byla to celkem spontánní cesta. Učil jsem ve školství, ale po čase jsem zjistil, že současný systém není úplně pro mě. Měl jsem pocit, že ve školství dochází ke stagnaci a chyběl mi tam prostor pro přirozený rozvoj. Vždycky jsem měl blízko k přírodě, běhal jsem po horách a táhlo mě to ven.
Zlom nastal, když jsem se blíže seznámil se školníkem na škole, kde jsem učil. Vzal si mě pod křídla a začali jsme spolu tvořit. Učil mě svařovat v malém kabinetu a postupně jsem objevil kouzlo starých trámů. Zaujal mě ten život, který v sobě mají, a to, jak z nich člověk může vytvořit něco originálního.
Název značky „Mr. Polička“ napovídá, čím jste začínal. Platí to stále?
Během prvního roku jsem u svého táty začal dřevo jen tak brousit a zkoušel úplně základní výrobky, což byly právě poličky. Odtud vznikl chytlavý název. Dnes je to trochu úsměvné, protože poličky už skoro nedělám (úsměv). Tvořím hlavně originální svítidla, jako je mé autorské Beskydské slunce, masivní stoly a v poslední době především postele s originálními čely a integrovaným podsvícením. Rebranding pana Poličky ale neplánuji, ten název se u lidí chytil a baví mě, že je zapamatovatelný.
Přejít z jistého zaměstnání rovnou na volnou nohu vyžaduje odvahu. Jaký byl váš začátek v podnikání?
Šel jsem do toho po hlavě. První rok jsem cítil, že by to mohlo vyjít, ale vím, že podnikání je pořád nahoru a dolů. Nicméně jsem člověk, který, když se pro něco nadchne, jde do toho na sto procent. Hodně věřím na afirmace a vizualizaci. Každý večer jsem si sám pro sebe nahlas říkal: „Vybuduju firmu, dokážu to.“ A ono to začalo přicházet.
Po roce zkoušení jsem ve školství dal výpověď a už dva roky mě živí výhradně práce se dřevem. Všechno si dělám sám: od výroby přes marketing, sociální sítě až po tvorbu webu. Nikdo mi nic neukázal, všechno jsem se učil za pochodu.
Změnila vás práce v dílně i po osobní stránce?
Určitě. Já jsem od přírody hodně energický a komunikativní člověk, mám rád společnost a stále musím něco tvořit nebo vymýšlet. Práce se dřevem me ale učí klidu. Dřevo nemluví, což je pro mě po letech ve školství největší odměna. Učí mě většímu klidu, rozvaze a trpělivosti.
Pracujete se starým dřevem. Kde takový materiál hledáte a jak s ním pracujete?
Vyhledávám trámy ze starých roubenek nebo stodol, které se bourají. Dnes už mě lidé často sami oslovují. Sednu do dodávky a jedu klidně dvě stě kilometrů od Frýdku-Místku, abych naložil několik kubíků dřeva. Dřevo musím hned na začátku ošetřit proti škůdcům a červotočům, aby měl zákazník jistotu, že dostává čistý kus do interiéru. Pak přichází na řadu ruční opracování – trámy buď hobluji dohladka, drásám kartáčováním, nebo je opaluji dočerna. Každý kus je jedinečný originál.
Čím se snažíte na trhu odlišit od ostatních truhlářů?
Všímám si, že spousta lidí dnes vezme dubovou fošnu, protáhnou ji srovnávačkou, přidají železnou podnož a prodávají to jako sériovou výrobu. Já jsem se chtěl od tohoto přístupu odpoutat. Ze starých trámů vyrábí málokdo. Hraju si se strukturami, lazurami, zapojuji do nábytku světelné prvky a senzory. Chci, aby z každého výrobku byla cítit ruční práce a osobitost.
Zajímavou zakázku jste dělal i pro starostu Palkovic. O co přesně šlo?
Pan starosta mi přivezl obrovský kmen s průměrem přes metr a čtvrt. Z jednoho kusu desky o tloušťce osmnáct centimetrů a délce přes pět metrů jsme vytvořili masivní stůl pro dvacet lidí. Stůl vážil odhadem přes 300 kilo a na místo jsme ho museli dopravovat pomocí těžké techniky a hydraulické ruky.
A jaké máte plány do budoucna?
Je mi 35 let a cítím, že mám před sebou dekádu, kdy můžu dokázat nejvíce. Baví mě neustálý rozvoj. Chci dále posouvat kvalitu a design svých postelí ze starých trámů a vybudovat z nich vyhlášenou značku. Do budoucna mě lákají i další projekty – rád bych například zrealizoval a kompletně svépomocí zařídil designový obytný nebo kavárenský kontejner. A možná se časem na částečný úvazek vrátím ke sportu a práci s dětmi ve školství. Hlavní je pro mě nezastavit se a dělat věci, které mají smysl a naplňují mě.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kamila Smutná
Foto: Lucie Deutsch
Rozhovor vznikl v rámci série Diář podnikatele, ve které se představuje 8 vybraných podnikatelů z Beskyd. Jednotlivé rozhovory také postupně najdete na webu www.progresko.cz. Akademie pro podnikatele je díky podpoře obcí Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy pro účastníky ZDARMA. Do aktivit akademie se mohou zapojit nejen podnikatelé, ale i zájemci o daná témata.
Organizátoři:
Mediální partner:
