Když se řekne provozovatel secondhandu, většině lidí se vybaví pamětníci, kteří jsou v oboru už od devadesátých let. Michal Ožana z Frýdlantu nad Ostravicí ale ukazuje, že to jde i jinak – mladistvě a s přesahem do umění. Nápad na obchod Sekáč za každou cenu vznikl při procházce v lese. Dnes v něm nabízí dostupné i prémiové kousky a vedle toho tvoří osobité obrazy. V rozhovoru popisuje, jak propojuje obě disciplíny.
Michale, začněme obligátní otázkou. Když si lidé představí majitele secondhandu, často vidí spíše starší generaci. Ty jsi mladý muž, původně vyučený opravář zemědělských strojů v Jičíně. Jak ses ocitl u módy?
Celé to vzniklo zhruba před dvěma lety, když jsme šli s přítelkyní do lesa na jedlé houby. V té době jsem se zrovna přistěhoval do Frýdlantu nad Ostravicí a přemýšlel, co budu dělat. Už tehdy jsem maloval a položil si otázku: co dělat, abych se mohl věnovat umění, ale zároveň mě živilo i něco jiného? K módě mám vztah a zjistil jsem, že ve Frýdlantu v tu dobu žádný sekáč nebyl. Přišlo mi to jako fajn nápad. Hned od toho dne jsem na tom začal postupně pracovat, šetřil peníze a zhruba před rokem otevřel.
Zemědělka tě nelákala?
Mě stroje, motory, mechanismy a technické věci baví, mám i řidičák na náklaďák. Jsem takový technický typ, což se projevuje i v umění, když dělám různé instalace na výstavách. Ale nebylo to něco, v čem bych chtěl stoprocentně trávit čas jako v hlavním oboru.
Najít prostory a proniknout do sekáčového byznysu bývá oříšek. Jak to šlo tobě?
Vlastně docela přímočaře, žádné velké drama se nekonalo. Našel jsem si na internetu prostory, dal si sraz s jejich majitelem a hned si prostor pronajal.
V tvém obchodě je vidět mix pánského i dámského oblečení, od levnějších kousků až po streetwearové značky jako Carhartt nebo Dickies. Kdo je tvoje klientela?
Věková kategorie je tady strašně různorodá, chodí sem lidé od maminek s dětmi, až po starší generaci. Mám tu věci od 59 korun, ale prodal jsem třeba i boty za 12 000 nebo kabelku za 20 000 korun. Tyhle dražší, prémiové kousky ale nejsou primárně pro zdejší trh, ty prodávám spíše skrz internet a Instagram lidem z celé republiky nebo ze Slovenska.
Kde takové dražší věci, jako jsou prémiové značky nebo streetwear pro mladé, vlastně sháníš? To asi v běžných balících netříděného textilu nenajdeš.
Tyhle značky už v klasických balících moc nejsou. Vozí se to natříděné přímo v balících z Velké Británie a z různých koutů světa. Občas se stane, že mi lidé, co mají značkové věci, napíšou sami, jestli něco nechci koupit. A někdy člověk riskuje a koupí netříděný balík. Je to taková kočka v pytli. Někdy tam není nic, jindy se dá najít krásný kousek, který mi zaplatí podstatnou část nákladů na celý balík.
Jak hodnotíš první rok provozu? Splnilo to očekávání?
Asi z 99 procent pozitivně. Původně jsem to začal dělat proto, aby mi sekáč platil život a dotoval umění. Teď se to ale pomaličku překlápí a spíše umění začíná dotovat věci v sekáči. Mám to teď jako dvě vybalancované nohy. Jsou samozřejmě horší a lepší měsíce, Frýdlant je menší město, takže udělat stabilní denní příjem je občas složitější, ale zatím to jde.
Pojďme k té druhé noze, k umění. Zmiňoval jsi, že malbě se intenzivně věnuješ zhruba stejně dlouho, jako provozuješ sekáč. Jak ses k umění dostal?
Před dvěma lety mi delší dobu nebylo psychicky dobře. Ani nevím proč, ale podvědomě jsem cítil, že si chci něco namalovat. Šel jsem si koupit plátno do papírnictví. Začal jsem úplně od malých formátů a postupně dělal větší a větší. Teď už maluju nebo tvořím skoro každý den. V umění neznám žádné techniky, nikoho z branže, nesnažím se ty věci ani správně pojmenovat.
Takže čistokrevný samouk?
Hodně lidí si myslí, že se člověk v umění musí učit pravidla. Podle mě stačí jen vnímat to, co cítíte. To je to, co od toho chci já. Je to pro mě čistý prostředek sebevyjádření, nenechávám se svazovat žádnými pravidly a vlastně je mi jedno, co si o tom kdo myslí. Baví mě, že i když se to někomu nelíbí, aspoň se o tom můžeme bavit.
Tvoje tvorba ale rezonuje. Měl jsi úspěch na festivalu Art of život, tvé obrazy se dostávají do konvenčních míst, jako je jeden připravovaný hotel v okolí. Jak vnímáš tuhle zpětnou vazbu?
Je to super. Hodně mi teď pomohl jeden známý, který shodou okolností bydlí kousek a jmenuje se stejně jako já. Dělá architekturu a pomáhal mi s instalací, což byla velká pomoc. Snažím se být aktivní i na Facebooku, kde svou tvorbu nahrávám do různých skupin. Starší lidé tomu občas nerozumí a píšou zajímavé komentáře. Pod všechny tyhle komenty píšu svou oblíbenou hlášku „nezlob“ a nějak se to chytilo. Lidé mě teď znají buď pod tímhle slovem, nebo moji malbu začali nazývat „ožanismus“ (smích).
Máš v hlavě nějaké další velké plány, ať už se sekáčem, nebo s uměleckou tvorbou?
Určitě budu pokračovat. Už dva roky mám v hlavě projekt, na který zatím sháním investory a financování. Chtěl bych přímo ve Frýdlantu vytvořit malbu na plátno o rozměrech zhruba 50 na 25 metrů. Uvidíme, jak se to povede. Jinak mě lidé uvidí například na festivalu art of život 2027.
Dokážeš už po tom roce v sekáči odhadnout vkus místních lidí, kteří ti projdou dveřmi?
To vůbec. Odhadnout se to dá jen ve chvíli, kdy přijde někdo hodně extravagantní nebo vizuálně mimo škatulky, tam už tak nějak tuším, po čem sáhne. Jinak se to dopředu určit nedá. Ale platí, že každé zboží má svého kupce. I když si u nějaké věci říkám, kdo proboha tohle koupí, nakonec se vždycky někdo najde.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kamila Smutná
Foto: Lucie Deutsch
Web s tvorbou Michala Ožany:
https://michal.onhercules.app/cs
Instagram:
https://www.instagram.com/sekac_za_kazdou_cenu_/
https://www.instagram.com/michal.ozanaa/
Rozhovor vznikl v rámci série Diář podnikatele, ve které se představuje 8 vybraných podnikatelů z Beskyd. Jednotlivé rozhovory také postupně najdete na webu www.progresko.cz. Akademie pro podnikatele je díky podpoře obcí Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy pro účastníky ZDARMA. Do aktivit akademie se mohou zapojit nejen podnikatelé, ale i zájemci o daná témata.
Organizátoři:
Mediální partner:
