Nika Krpešová vystudovala religionistiku v Brně, ale její srdce ji vždy táhlo k tradičním řemeslům a přírodě. Společně s rodinou zapustila kořeny na horské samotě na Starých Hamrech, kde na ekofarmě pečují o zvířata a zpracovávají ovčí vlnu. Pod autorskou značkou nika vyrábí unikátní ručně předené a tkané oděvy, doplňky i bytový textil. V rozhovoru pro Diář podnikatele vypráví o životě na samotě, cestě ke tkalcovskému stavu, ale i o plnění neobvyklých přání zákazníků.
Jaká byla vaše cesta z univerzitního prostředí v Brně až na horskou samotu na Starých Hamrech?
Oba jsme s manželem v Brně vystudovali religionistiku na filozofické fakultě a dělali doktorát. Chalupu na Starých Hamrech původně koupila rodina mého muže jako víkendové stavení. Byli ale tak velkorysí, že nám ji částečně přenechali k bydlení. Místo jsme si okamžitě zamilovali a postupně se sem přesunuli natrvalo.
S chovem zvířat jsme neměli žádné zkušenosti. Naše hospodaření začalo nečekaně: jako svatební dar jsme od přátel dostali první kozu. Přivedli ji přímo na svatbu za kravatu a dělali si z nás ještě legraci, že se dojí. Byla jsem tehdy v sedmém měsíci těhotenství a kozu jsem předtím viděla snad jen z rychlíku. Druhé ráno už ale koza bečela s přeplněným vemenem a tak jsem se musela obratem naučit dojit. Z jedné kozy bylo časem jedenáct koz, postupně jsme přešli na ovce a rozrostli se až na dvě stě kusů.
Předpokládám, že od chovu ovcí byl už jen krůček ke tkaní. Jak jste se dostala ke zpracování vlny?
K ručním pracem mě to táhlo už od dětství. Jako malá holka jsem měla doma malý dětský stávek, pletla, háčkovala, učila se paličkovat, zkoušela všechny možné textilní techniky. Zlomový moment, i když tehdy jsem to tak ještě neviděla, přišel během vysokoškolských studií. Kamarádka mě pozvala do brněnského ekocentra Lipka na program o vlně. Ona nakonec dorazit nemohla, tak jsem šla sama a tamní lektorka mi zběžně ukázala předení na kolovratu.
Když jsem se vrátila na naši chalupu, zjistila jsem, že u sousedů zůstal starý kolovrátek po původní majitelce. Půjčila jsem si ho, zkoušela zdokonalit to předení a už nebylo cesty zpět. To už jsme chovali pár oveček a bylo fascinující umět zužitkovat jejich vlnu. Nechala jsem si vyrobit vlastní kolovrat, postupně jsem přešla i ke tkaní na velkém stavu, který mi na zakázku zhotovil pan Kubák ze Strmilova na Jindřichohradecku. Jejich rodina tvoří už šestou generaci tradičních tkalců.
Život na samotě v Beskydech s sebou nese i řadu logistických výzev. Jak to zvládáte s rodinou a dětmi?
Pro malé děti do deseti let je to tu absolutně ideální. Děti tu běhají po lese, staví si bunkry a pěstují vlastní věci. U starších dětí je to náročnější na dopravu, autobus jede třeba třikrát za den a na zastávku jsou to dva až tři kilometry pěšky. Takže děláme buď taxi, nebo musí vyrazit s předstihem, klidně v dešti či sněhu. Ale i náš patnáctiletý syn sám říká, že je tu spokojený a do města by nešel. Zima vás tu samozřejmě prověří, bez dvou aut se neobejdeme, už jsme tu auto obraceli na střechu a sněžná fréza nás vykopávala tak, že sama zapadla. Ale nevnímám to jako hrdinství, je to prostě náš standard.
Vaše stádo ovcí v posledních letech ovlivnil návrat vlka do Beskyd. Jaká je u vás situace?
Vlk se u nás poprvé objevil asi před třemi nebo čtyřmi lety a drží se tu trvale, naposledy byl viděn nedávno přímo na hřebeni mezi domy, za bílého dne. Dvakrát nám přišel do stáda a dohromady jsme přišli asi o 40 ovcí. Protože je na horských pastvinách účinná obrana extrémně složitá, postupně přecházíme na krávy, které vlkovi dokážou odolat. Z původních 200 ovcí máme dnes kolem 150 a stádo zmenšujeme, krav máme už 12 a od loňska máme i plemenného býka.
V čem se chov krav z pohledu pastevce liší od ovcí?
Je to podstatně jednodušší. Říká se tomu dobytčí jednotka – jedna kráva vydá za pět ovcí. Každá ovečka vám během jednoho roku projde rukama asi sedmnáctkrát, zatímco kráva třeba jen jednou nebo dvakrát. Údržba pastvin, oplocení i elektrické ohradníky jsou u krav mnohem snazší. Je to častý koloběh pastevců, začnete s ovcemi, protože jsou malé, a pak zjistíte, že s krávou je to mnohem snazší při stejném užitku.
Používáte pro své výrobky výhradně vlastní vlnu? Jak probíhá její zpracování?
Ze začátku jsme vlnu vozili do Besky a nechávali si z ní vyrábět přikrývky, matrace i ovčí izolaci na chalupu. Já jsem předla jen v malém a začínala s ponožkami a klubíčky ručně utkané příze. Jak ale ovcí přibývalo, začala jsem tvořit i další produkty. Chováme plemeno ovcí Romney Marsh, které má jemnou a kvalitní vlnu. Vlnu si nechávám vyprat na Valašsku a vyčesat v Beskydech, takže celá výroba probíhá lokálně, z větší části přímo u nás na farmě. Co se týče barvení, tak něco si barvím sama cibulovými slupkami nebo barvami na živočišná vlákna, část posílám do barvírny na jižní Moravu.
Kdo jsou vaši zákazníci a co všechno ve své dílně tvoříte?
Vyrábím tkaná ponča, plédy a koberce.. Moje ponožky stojí kolem 1 000 až 1 200 Kč a plédy kolem 5 500 Kč. Když řeknu cenu někomu na běžném jarmarku, občas kroutí hlavou, ale ke mně chodí lidé, kteří vědí, co kupují. Oceňují, že jde o lokální výrobek z autorského designu, kde je otisknut náš příběh, moje ruční práce a čas.
Baví vás i zakázková tvorba přímo podle přání zákazníka?
Baví mě moc! Jedna zákaznice si přála podložku na jógu přesně navrženou podle barev svých nástěnných hodin, tak jsem ladila barevné lázně tak dlouho, dokud odstíny dokonale neseděly. Jiný pán z Ostravy si ke svým čtyřicátinám přál utkat kilt z vlny našich ovcí. Část příze byla dokonce ručně předená a kilt jsem mu šila přesně na míru. Když si ho pak poprvé oblékl, padl mu jako ulitý. Právě to propojení se zákazníkem a plnění konkrétní představy mě na mé práci těší nejvíce.
Mohou k vám lidé zavítat i na kurzy nebo exkurze?
Ano, pořádám individuální i skupinové kurzy předení, tkaní a plstění. Oslovují mě třeba ženy, které si chtějí udělat společný tvořivý víkend, a ze semináře si odnesou vlastní klubíčko nebo výrobek. Děláme také exkurze na farmě pro školy a školky. Děti se podívají na ovečky, ukážeme jim stříhání a kompletní cestu vlny od zvířete až po hotový svetr a spoustu věcí si samy vyzkouší.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kamila Smutná
Foto: Lucie Deutsch
Web: https://eshop.farmavalaska.cz/
Instagram: https://www.instagram.com/nika.krpesova/
Rozhovor vznikl v rámci série Diář podnikatele, ve které se představuje 8 vybraných podnikatelů z Beskyd. Jednotlivé rozhovory také postupně najdete na webu www.progresko.cz. Akademie pro podnikatele je díky podpoře obcí Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy pro účastníky ZDARMA. Do aktivit akademie se mohou zapojit nejen podnikatelé, ale i zájemci o daná témata.
Organizátoři:
Mediální partner:
